Úvahy a fejetony, sem tam i nějaká pohádka

Od té doby, co jsem se naučila psát, něco píšu. Básničky (ty mi fakt nejdou, brzo jsem přestala), pár písní a pak povídky, fejetony, úvahy. Psané slovo mi pomáhá zbavit se pocitů, se kterými se neumím vyrovnat. Vždy, když svůj problém napíšu na papír, zdá se mi hned řešitelný nebo aspoň trochu menší než před chvílí.

Sen Jonatanův je o boji, který vedeme každý v nás. Možná se v jeho pocitech zhlédnou stejně citliví lidé jako jsem já. Tuto dlouhou povídku jsem psala několik let a v průběhu se text párkrát změnil. Ve psaní bych se chtěla zlepšovat natolik, aby čtení mých děl někomu něco dalo, potěšilo ho nebo přimělo k zamyšlení.


Diskriminace mladých pacientů
Manželovo zátiší
Genderová rovnost. Opravdu to chci?
Co je špatného na tom, se lišit?
Nejkrásnější zahrada
Zkušenost, na kterou nezapomenu
A zase jeden kolega

Proč mají lidé někdy raději zvířata než lidi


Sen Jonatanův I.
Sen Jonatanův II.
Sen Jonatanův III.
Sen Jonatanův IV.
Sen Jonatanův V.
Sen Jonatanův VI.
Sen Jonatanův VII.
Sen Jonatanův VIII.
Sen Jonatanův IX.
Sen Jonatanův X.
Sen Jonatanův XI.
Sen Jonatanův XII.
Sen Jonatanův XIII.
Sen Jonatanův XIV. - konec

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám, že jste si našli čas pro komentář na můj blog!