středa 1. října 2014

Diskriminace mladých pacientů

,,Kdo tady chtěl ukončit tu neschopenku?'' zavolala sestřička ze dveří do čekárny.
,,Já,'' ozvala jsem se.
,,Pojďte,'' pozvala mě.
V ordinaci ještě seděla předchozí pacientka. Sestřička vypsala ukončení neschopenky, dala podepsat doktorce a podala mi ji do ruky, že je to všechno a můžu jít.
,,Měla jsem zánět průdušek, neměla by si mě doktorka raději ještě poslechnout?''
,,Tak to si ještě budete muset počkat v čekárně. ''S tím mě vyprovodila.

Sedla jsem si zpátky do čekárny, kde jsem tvořila věkovou menšinu o počtu 1, a to mě. Všichni ostatní měli 50+, spíše 60+. Koukali na mě proč už jako nejdu domů, abych nezacláněla. Jsem mladá, vypadám zdravě, nekašlu, nesmrkám, nekulhám, nemám infarkt, tak co tam dělám. Mám jim vysvětlovat, že ještě před týdnem jsem se dusila a musela jsem na kapačky? Že si chci být jistá, abych nemusela na pohotovost znova? Co je na tom špatného zajít si na kontrolu, která mi navíc byla předepsána?

Po chvíli mě oslovila paní z vedlejší řady sedaček, která přišla do čekárny později než já.
,, Vy tam ještě půjdete? Abych věděla kdo bude na řadě, až sestřička řekne další,''
,,Ano, já tam ještě půjdu, to bude chvilka, jen si mě poslechne.''
,,Ne, vy půjdete jen když Vás sestřička zavolá vaším jménem, ''vložila se do toho další babka.
,,Ona si to nebude pamatovat. Budu tam opravdu jen chvilku.'' Snažila jsem se uklidnit obě babky, koneckonců jsem stejně byla po tom pánovi co vešel do ordinace na řadě.
,,Ne, vy půjdete jen když vás zavolá sestřička jménem,'' opět se ozvala babka.
,,Takže když řekne DALŠÍ, jdu vlastně já, '' vyvodila paní v řadě za mnou.
Neříkala jsem už nic, Neměla jsem sílu. Paní naproti mě, velice upravená starší dáma mi pošeptala: ,, Ať se poperou, ... '' a zbytek už jsem jí nerozuměla.

Další půlhodinu jsem si představovala co sestřička vlastně řekne, až zase otevře dveře. Řekne paní Müllerová nebo Další? Nepodkopnou mi ty babky nohy, až budu chtít jít po dvou hodinách čekání konečně do ordinaci na banální prohlídku hotovou za pár minut?
Nakonec mě zradily nervy a odešla jsem z čekárny s podepsaným ukončením neschopenky raději domů, nebyla jsem dost silná to snášet.

Sedím v čekárně na neurologii, jsem nejmladší, sedím v čekárně na plicním, jsem nejmladší, sedím v čekárně na kardiologii, jsem nejmladší a vždy zažiju poznámky typu: Jste mladá, nevím co tu děláte. Vypadáte zdravě, nezabírejte místo nám, nemocným. (Zdravá nejsem, někdy mě i mrzí, že tak zdravě vypadám).

V dalších případech si účinkující dýchánku bez čaje v čekárně sdělují navzájem své nemoci a problémy. Jsem ticho a nikomu si nestěžuji. Co je komu po tom, co mi je a proč tam sedím. Ačkoli se snažím všechno v čekárně ignorovat, něco se mě přece jen dotkne. Všechny jejich stížnosti a pitomé poznámky se po mě plazí a po dvou hodinách už mě obvykle začne bolet hlava. Třeba díky nim začnu vypadat dost nemocně na to, aby mě v čekárně vzali mezi sebe. To je zřejmě rada pro všechno mladé pacienty v čekárnách, kteří tvoří věkovou menšinu jako já. Ach tak příště.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám, že jste si našli čas pro komentář na můj blog!