středa 1. října 2014

Sen Jonatanův I.

Část první- Domov

Byl to mrazivý večer. Schylovalo se ke konci února a mrazy stále nepolevovaly. Za malým oknem do malého pokoje se krčil malý chlapec a čekal na jaro. Neměl rád zimu. Svět mu připadal dost studený i bez ní. Bez té, která přicházela každým rokem, a která mu připomínala lidi, jež tak miloval. Rodiče. Podvědomě se dotkl medailónku. Stalo se to, když mu bylo sedm.
Ten den měl poprvé stát na bruslích a už se na to strašně těšil. Jeho prvnímu pokusu předcházela menší ukázka od rodičů. Hodně se u toho smáli a tatínek maminku pořád chytal do náruče. V jedné chvíli však vše náhle utichlo. Viděl, jak se jeho matka křečovitě přidržuje svého manžela. Najednou už ji viděl jen po ramena. Teď již ani neví, jak se to mohlo tak rychle stát. Vždyť se jen chviličku na ně nedíval. Na koho se tedy díval?
Maminka se zmítala v ledové vodě a otec byl naprosto bezmocný, protože se led začal podlamovat i pod ním. Jonatan chtěl vyskočit a pomoct jim, ale čísi ruka ho zadržela. Vzhlédl k onomu neznámému. Dodnes si na jeho tvář nepamatuje. Měl vůbec nějakou tvář? Nebylo to jen ztělesnění jeho strachu? Nebo spíše ... ustrašenosti?! Ten tlak na jeho hruď však vypovídal o něčem silnějším, co jistě muselo mít tělo, tedy i tu sílu ...
Bezmocně se díval, jak jeho rodiče umírají. Něco křičeli jeho směrem. Ne však na něj. Vedle něho. Vše se rozplynulo ...
Nikdo nevěděl o tom medailónu. Kdysi ho maminka vzala na procházku do lesa. Jeho nechala daleko za sebou, prý ať se dívá po nějakých houbách, aby si potom mohli udělat moc dobrý oběd, tatínek totiž houby rád. Ale on šel tiše za ní. Následoval ji až k malému jezírku, kde tenhle medailón pustila do vody. Později ho vylovil, bylo mu ho líto.
Teď jej otevřel. Dvě fotky, jedna matčina a druhá ... sám neví. Toho muže nezná, nikdy ho neviděl nebo si na něj možná nepamatuje. Nevadí, pro něj je hlavní fotka té, která jej tak milovala a on miloval ji. Něčeho si pod tím obrázkem všiml. Dole bylo vyryto: Pro mou až za hrob milovanou Elen. Co mohl myslet tím až za hrob ...? Ale kdo je ten muž? To bylo ukryto hluboko v jeho podvědomí. Tak hluboko ho tam dal on, aby na to nemusel vzpomínat. To si však neuvědomoval.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám, že jste si našli čas pro komentář na můj blog!