sobota 20. června 2015

Nejkrásnější zahrada

Psi zaslechli zacinkání vodítek a začali štěstím skákat. Jejich stupnice natěšení je ve chvíli příprav na procházku na nejvyšším stupni. Poskáčou mě, poškrábou mě, olízají na místech, kam dosáhnou, když si zavazuju boty. Když se konečně dostaneme za vrata na cestu, dotáhnou mě na kraj Karlovic, kde začíná les. Ronn stále na vodítku, Amy na volno s klacíkem v hubě, který jí supluje kořist, tudíž si nevšímá zajíců a jim podobné havěti, jdeme po cestě k rybníčku. Je mi krásně. Les žije, dýchá, voní, mluví skrz stromy, vítr, zvířata. Celý tento les, až do Prusinovic, je jedna krásná zahrada. Jsem na tom závislá. Na květiny, stromy, jehličí, listy, kmeny s odlouplou kůrou, brouky, hlemýždě, kapradí, pařezy, vonící  lepivou pryskyřici, zpěv ptáků, zvuk datla, ... každý den je jiná a nikdy neomrzí. 
Starosti nezmizí, ale cykly lesa mi dávají kýžený pocit jistoty, který se ve světě lidí tak těžce hledá. Zákony přírody jsou něco, na co se dá ještě spolehnout. Asi je to tím, že je neřídí lidé.
Kdo je pak ovšem řídí? Nebo kdo je vymyslel? Kdo jim dal počátek?

Obal na tablet a jiné

  Jak jste si možná všimli, moje frekvence příspěvků ohledně šití se značně snížila. Půl roku jsem se věnovala tvoření broží a jiných doplňků, z nichž některé se mi podařilo i prodat (doufám, že uživatelům dobře slouží), některé jsem rozdala jako dárky a některé mi zbyly...snad budu někdy pokračovat. 
  Nyní jsem ovšem opět vytáhla šicí stroj a zatím jsem si troufla jen na něco jednoduchého, a to obal na tablet z koženky. Pořád mám dost koženky, a tak jsem zvolila tu v šedé barvě. Postupovala jsem podobně jako v tomto mém návodu. Obal je opět vyztužen kartonem zašitým uvnitř podšívky. Karton jsem vystřihla stejně jako v dřívějším návodu z krabice cereálií. Díky kožence se nemusíte bát, že by navlhl. Koženku jsem na okrajích ozdobila krajkou.


Dále jsem ušila kapsičku na zip. Ta však není vyztužená kartonem.


Na podšívku používám zbytky látek, zde konkrétně z povlečení a zkrácených závěsů oken.